Životopis

Znovu jsem začala zpívat.

Odstěhovali jsme se do Dánska. V Dánsku jsem začala učit zpěv. Učila jsem cikánské písně a studenti plakali, nebo se radovali, a prožívali každou notu do hloubky.

Připadá mi, že mými workshopy snad prošlo celé Dánsko. Přišla mi nabídka na roční turné po celém severním Norsku. Přes noc jsme se sbalili a přestěhovali se do Norska. Učila jsem a koncertovala v každé malé vesničce. Byla to nádhera. Příroda byla tak silná, že jsem se konečně přiblížila smrti, k něčemu, čeho jsem se tolik bála. Byla to silná inspirace. Být tak blízko přírodě, jako jsem se dostala na severu, se mi už nikdy potom nepodařilo.

Našla jsem štěstí – cesta zpátky domů

Po patnáctiletém hledání své identity jsem se vrátila ke svým kořenům, do vesnice, kde tatínek žil. Vrátila jsem se natrvalo domů. Našla jsem člověka, který mě dokáže milovat takovou, jaká jsem. Společně s mým přítelem, kamarádem, kolegou, a hlavně mou největší láskou Desideriem Duždou cestujeme a koncertujeme a současně vyučujeme rómské písně. Oba jsme zakladatelé rómské skupiny Romano Rat (Rómská Krev) a občanského sdružení MIRET (Mezinárodní iniciativa pro rozvoj etnické tvorby)

Založila jsem Školu

Založila jsem svou vlastní školu “Mezinárodní školu pro lidský hlas”, která by měla sloužit všem, kteří hledají svůj vnitřní hlas. Mám svou práci moc ráda a jsem hrdá na to, že jsem našla jednu z cest, která nám všem může pomoci se otevřít tomuto reálnému modernímu světu, který svoji silou zabíjí naše city. Věřím totiž, že musíme najít naši sílu, kterou tolik potřebujeme, abychom mohli žít, být otevření, zranitelní, ale také natolik silní, že se můžeme postavit sami za sebe a nevzdát se. Protože láska je ta nejsilnější energie, která existuje, a pokud my lidé přestaneme v hloubi duše na lásku věřit, pak se vzdáme.