Stěhujeme se do Brna, kde tatínek nastoupil v Brněnském rozhlasovém orchestru Lidových nástrojů jako hudebník, později aranžér moravského, slovenského, rumunského, maďarského a romského folklóru. Já jsem nastoupila ke studiím na konzervatoř v Brně. Utíkala jsem z domu. Hledala jsem, nevím co. V Salibách u babičky jsem se skrývala a utíkala do světa mých snů.
Porodila jsem svého syna a poprvé jsem začala žít a budovat svůj vlastní život.
Tehdy jsem se vzbouřila a se vším skoncovala a dala se na divadlo. Tatínek přede mnou klečel na kolenou, slzy mu tekly po tváři a bolestně mě prosil, abych zůstala u hudby a hrála, že muzika je všechno, že to je řeč, které každý bude rozumět, že je to univerzální jazyk a že jestli mu splním jeho největší sen, může pak teprve šťastně umřít.
Přesto jsem s muzikou skoncovala.
Nabídka do Divadla na provázku mě zachránila. Začala jsem zpívat, hrát, tvořit a čerpat ze sebe. Byla jsem šťastná. Rozvedla jsem se a začala hledat svoji cestu. Na festivalu v Dánsku jsem se opět zamilovala. Odstěhovala jsem se do Walesu, kde jsem zažila snad nejtěžší léta mého života, ale dnes vím, že byla nejdůležitější pro můj budoucí život.
Neměla jsem žádné peníze, prodala jsem svůj klavír, prodala jsem violoncello, neuměla jsem řeč, nikoho jsem neznala, svět byl moc veliký. Porodila jsem holčičku, těsně po porodu mi přišel dopis:
Milá Iduško, život je takový, děti se rodí a přicházejí na svět a zase také odcházejí. V listopadu umřel tatínek.
Nemohla jsem tenkrát ani brečet.
Tatínek nás miloval všechny. Měl překrásné rómské srdce. Po jeho smrti jsem začala koncertovat a vyučovat rómské písně, které jsem si pamatovala z dětství. Cikánská hudba se hrála u nás doma v Salibách, ale mluvit rómsky jsem se nikdy nenaučila. Babička a dědeček zakázali tatínkovi a jeho sourozencům, aby se učili rómsky, protože to pro ně představovalo něco opravdu škaredého. Pochopila jsem, že tatínkova krev ve mně koluje tak silně, že mu alespoň mohu vrátit všechnu tu lásku, kterou mi dával, a že jeho odkaz mohu tlumočit i dalším lidem.
Návrh © 2004-2007 Filip Hajný, běží na Textpattern a Joyent.